12/06/2026
Vážení hosté, přátelé a kamarádi,
vzhledem k tomu, že se v kuloárech začínají objevovat už různé spekulace, dovolte mi uvést vše na pravou míru…
ANO… od středy je to oficiální - BC Bar k 30. 6. 2026 končí svůj provoz.
NE... není to proto, že by bar nebyl provozuschopný, byl ve ztrátě, nebo že bych ho snad prodával servírce, jak jsem se také doslechl. Důvod je mnohem osobnější.
Moje budoucnost se už s provozem baru tak nějak neslučuje — a kdo mě zná více, tak víte,že jsem to naznačoval už delší dobu...
Ať se to nezdá, je to práce 24/7… a já cítím, že bych si chtěl ještě splnit spoustu věcí, procestovat svět a začít žít i trochu jinak než jen s hlavou pořád v baru…
Věřte, že pro mě samotného je to další obrovský životní zlom.
Protože, když jsem do BC Baru vešel poprvé jako sedmnáctiletý kluk, vůbec by mě nenapadlo, že se na dalších 30 let stane tak obrovskou součástí mého života.
A už vůbec ne, že ho jednou budu 8 let provozovat a zavírat právě já…
Takže... i když se zase jedna kapitola uzavírá… můj příběh nekončí.
Zavřít tyto dveře nebude, ale to nejtěžší.
Nejtěžší bude rozloučit se s tím, co za nimi bylo a co to pro mě znamenalo...
BC Bar pro mě nikdy nebyl jen podnik. Byl to skoro další domov.
Místo, kde se smálo, slavilo, brečelo… kde vznikala nejen přátelství na celý život. ❤️
Místo, kde jsme spolu zažili večery, na které se nedá zapomenout… a rána, na která si někdy ani moc nevzpomínáme 🙂 Ale i přesto...
Pamatuju si první nesmělé večery, kdy jsem seděl na svém místě u notebooku a jen pozoroval, jak to tam žije…
Pamatuju si noci, kdy bylo prázdno — a i ty, kdy bylo úplně narváno, hudba hrála naplno a člověk měl pocit, že tohle nikdy neskončí…
Pamatuju si dobu prohibice, kdy to paradoxně žilo možná ještě víc než kdy jindy…
Pamatuju si dobu, kdy se zakázalo kouřit v hospodách a my na „tajňocha“ kouřili pod stolem… a prozradil nás jen oblak kouře valící se zpod ubrusu 🙂
Pamatuju si zavíračky, které se protáhly do rána, „poslední panák na cestu“, který nikdy nebyl poslední… a rozhovory, které byly někdy upřímnější než kdekoliv jinde…
A pamatuju si hlavně na dobu, kdy jsme neměli mobily v ruce…
kdy jsme si vystačili jen sami se sebou.
Kdy se hrálo „Člověče, nezlob se“ z pivních tácků, kostky se hledaly po kapsách a figurky nahrazovaly víčka od lahví…
kdy se hrálo „přihořívá, přihořívá, hoří“ a půlka baru běhala a hledala schovaný předmět, zatímco druhá se smála…
kdy se úplně nenápadně ze štamgastů zrodil skvělý šipkařský tým… 🎯
z pár hodů „jen tak pro zábavu“ se stala pravidelná bitva, rivalita, hecování a večery, kdy šlo najednou o víc než jen o pivo.
Najednou měl každý svůj styl, svoje rituály, svoje „šťastné šipky“… a bar zase o jeden důvod navíc, proč žít.
kdy se ping pong, stal jeden rok nedílnou součástí každého večera…
A kdy stačila jen blbost, nápad a parta lidí — a byl z toho večer, na který se vzpomíná celý život.
Tohle dneska už určitě nikde nezažijete… a o to víc si toho vážím.
Takže chci poděkovat Vám všem. ❤️
Hostům, kteří se vraceli znovu a znovu.
Kamarádům a rodině, kteří stáli při mně, za "každého počasí".
Štamgastům, kteří byli součástí baru skoro každého dne.
Především „Mirečkovi“… který bez ohledu na počasí vždycky dorazil na svoje jedno pivo a vídeňskou kávu. A i když byl kolikrát zván ke štamgastskému stolu, zůstával věrný svému místu u baru. Jen málokomu se ho podařilo „zlomit“… snad jen občas na partii šachu.
A samozřejmě nesmím opomenout našeho „Pepíka“…
náš místní kolorit. Člověk, kterého je někdy až nebezpečně jednoduché rozčílit 🙂 a který si často pletl bar spíš s noclehárnou 😄😄😄
Ale zároveň člověk se srdcem ze zlata.❤️
Někdo, kdo k tomu místu prostě patřil… a když tam nebyl, bylo to najednou poznat.
A pro mě osobně jeden z nejvěrnějších lidí, které jsem za ty roky poznal.
Dodnes ho vidím, jak tam jako nováček sedával ještě u starého baru — s ofinou v čele a vlasy až po záda… Člověk by tehdy neřekl, kolik let a kolik příběhů tam spolu ještě prožijeme…
Dále také Bohunce, Petře, Radmilce, Andrejce, Vladěnce, Hrušce, Katčce, Zdeničce, Marcelce, další Bohunce a Kamilovi, Dianě, Barunce, Zuzce, Katrin, Matymu, Robinovi, Petříkovi "Batmanovi", a především Domči, která to se mnou dotáhla až do konce… ❤️❤️❤️
Prostě všem servírkám a číšníkům, kteří to se mnou někdy neměli vůbec jednoduché, ale vždycky — i ty nejdivočejší večery — ustáli.
Někteří déle, někteří jen na chvíli… ale každý zanechal stopu.
Děkuju vám za to, že jste tu byli nejen v těch nejlepších časech, ale i v těch nejtěžších.
V době covidu, kdy to nevypadalo dobře.
V době, kdy já sám jsem nebyl v pohodě.
Nevzdali jste to… a drželi jste mě i bar nad vodou víc, než si možná uvědomujete.
Děkuju vám všem za všechny ty noci plné hudby, smíchu a života.
Za mega diskotéky, kdy parket praskal ve švech a nikomu se nechtělo domů.
Za každé „ještě jedno“, za každou „chodníčkovou“, která nikdy nebyla poslední 😄😄😄
Za všechna objetí, za smích nad i pod stolem, za chvíle ticha nad prázdnou sklenicí… i za ty momenty, kdy jsme si prostě jen sedli a byli.
T
ohle všechno — a ještě mnohem víc, co se ani nedá popsat slovy — ve mně zůstane napořád… těch vzpomínek je opravdu strašně moc… ❤️
A víte co… ty zdi „BECKA“ by mohly opravdu vyprávět.
Za ty roky se tam odehrálo snad úplně všechno — příběhy veselé, divoké, bláznivé… i ty, na které se jen tak nezapomíná, nebo by jsme si je nejraději vůbec nechtěli pamatovat 😇😇😇
To, co jsme ale spolu zažili, už nám nikdo nevezme.
Ale jedno vždycky platilo a platit bude dál —
co se stalo v BECKU… zůstane v BECKU. 😄
BC Bar "sportovka" byl prostě v Bohumíně jedinečný.
Po zavírací době ostatních podniků to bylo právě „BECKO“, kde jste VY všichni našli azyl.
Místo, kde noc často nekončila a kde se čas neměřil podle hodin, ale podle posledního drinku…
Místo na které budou určitě ještě dlouho vzpomínat i příslušníci státní a městské policie 😄😄😄
Věřte mi, že to rozhodnutí nebylo vůbec jednoduché, ale zas na druhou stranu, možná je to příležitost pro nějaký jiný podnik ve městě, kdo na tuhle tradici naváže a nechá světla svítit třeba zase o něco déle… 🙂
Já cítím, že TEĎ je ten správný čas otevřít dveře nové.
Posunout se dál. Pokračovat v cestě, která už je dávno dobře našlápnutá...
Budu moc rád, když ještě do konce měsíce dorazíte…
zastavíte se na jedno, zavzpomínáte, dáme řeč, zasmějeme se — a možná i ukápne nějaká ta slza. ❤️
Přijďte se rozloučit s místem, které pro nás všechny tolik znamenalo…
Těším se na vás… dokud se nezavřou dveře naposledy.
Tak ještě jednou… díky, že jste u toho všeho byli. Opravdu.
Váš Jiřík 🙂❤️
P.S. A jaký byl váš "the best" zážitek z becka? 😉 Podělíte se?
