26/01/2026
Z Cest po Bali 3
Cibetkovité kafe Kopi Luwak.
Okej, tak dneska budu upřímný. Kopi (čti Kofi - neb Balijci F vyslovují jako P.) Luwak je káva, kterou se ráno nakrmí takové malé potvůrky jménem Cibetka a večer, když Cibetky udělají hygienu před spaním, se z jejich kakánků vyndá jejich střevy zfermentovaná káva.
Z pohledu Evropana, žijícího v Evropě, je to divný, možná odporný způsob zpracování kafe. No, ale už jsem tu, tak jsem musel místní kafe ochutnat. Dal jsem si 14 dní detox, až na dvě výjimky. Klasické Balijské kávy a jednoho Kopi Luwak.
To se stalo dnes. Dorazili jsme s Dela Namaste do Hinduistického chrámu Ulun Danu, prošli tuhle Indickými a Čínskými turisty zaplavenou památku a potkali i pár bělochů. Místní kavárna zvala na kafe, tak to prostě neměli provokovat. Velká bílá velryba s modrýma očima (já) vešla a požádala o kafe.
Přinesli nám jedno kapůčo a jeden extrahovaný Cibetkový ex-trakt. Přivoněl jsem a předsudečně čekal spálený smrad, tak jako u všech (asi 4) vzorků, na které mi padla ruka v Česku. Nebyl tam. Cítil jsem se podvedený, že realita neodpovídá mému očekávání, neboť to zavánělo budoucí nutností sebereflexe místo konstatování, že je kafe takový, jaký jsem čekal. Nebylo.
Okusil jsem kávu, která byla velmi dobrá, a co mě rozbilo, tak velmi vysoce acidní. Poměrně solidní tělo, které lehce přebíjela intenzivní kyselost, aby se pak objevila nějaká kytička. Ta intenzivní acidita, ale byla dána spíše jemnějším mletím nebo množství použité kávy. Pán ji rozhodně vážil okometricky pomocí lžíce. Projevem mi dnešní Kopi Luwak připomínal některé vysoce acidní promyté arabiky. Tahle ale byla určitě robusta.
Takže závěrem... káva nebyla špičková, ale velmi dobrá a už rozumím, že jí někdo pije rád. Je to opět důkaz, že ani čtyři negativní zkušenosti ze mě nemusí statisticky udělat znalce. Existuje i šance, že tahle byla vlastně připravená špatně a ty předtím byly tradiční a tak jsem teď v analyzační pasti, ale to se mi zdá méně pravděpodobné. Spíš někdo dováží sračky nebo tu koupí fake a doveze to v domnění, že si veze autentický kus a nechal se ojebat.
Když už jsme u toho, takový zamyšlení na konec. Kousek od nás seděl pár bílého postaršího pána a paní, která byla tak zvláštně oblečená. Pili kávu a hovořili. No a když jsme přišli na doslech, tak jsem měl divný pocit, že je něco divně. Slyšel jsem dva hlubší hlasy...pak mi došlo, že kousek ode mě seděl místní Waria. Což je chlapec, který vypadá jako žena a tak nějak má občas i věci jako žena.
Varoval jsem vás, že budu upřímný a doufám, že postarší bílý pán věděl, co činí, aby nebyl zklamán.
I to je realita Bali.
Tak ahoj příště!
