26/09/2025
Co všechno jde zvládnout pravačkou, když je to na levačku.
Třeba naštípat dříví a zatopit si. Jo je to výzva, škoda, že nemam třetí ruku, vyfotila bych to. Jak jsem v levačce mezi volnými prsty lehce svírala klacík, tím jsem přidržovala modřínovou krajinku - zbytek z ořezu fasády- a pravačkou svírajice fiskarsku sekala. Šla jsem s těma třískama asi pětkrát do kamen. A škrtout sirkou. Tak to bylo taky bezva, Alešův růžový piezoelektrický zapik mně zachránil.
No, jenomže nejdřív jsem si před tím vším taky musela ty kamna vymést a p***l roznosit JEDNORUČ k habrům, to by mi Alda vyčinil!
Akce na celý dopolko.
Teda ještě káva byla. Od Ivan Masařík z Krásné. Neni to tak dávno, co jsem se nasmála u videa korporátníka. Jo tak i mně došla voda. Doplnit nádržku pravačkou? Jenom? Jo, jde to. No a pak se sepnul mlýnek. Ahá, zrnko došlo! Doplněno. A do třetice všeho dobrého, chyť zásobnik s lógrem a šupajdi k habrům, vždyť to všude píšou, jaká je to vzácnost. Kafe bylo perfektní.
Pak mě přepad hlad. Chleba Romano neukrojíš, tak krupicajda. Do rendlíčku mléko a lžicku cukru, kousek máslíčka a krupici. Ha, došla. Alda dělal minulý týden klouzáky. A já teď nákupy nedávám. Stav zásob na nule. Teda skoro. Našla jsem konzervičku tuňáka s kuskusem. Pak jsem padla na gauč, v kamnech to hořelo, Amosek se svalil taky, konečně, asi vůbec nechápe proč mu nabouravám svou přitomnosti klid pracovního dne.
Minulý pátek jsem odcházela ze školy, posledni schod, trochu rozblemcanýho jogurtu a já si myslela, že levačkou zmírním pád. Zabolelo to, moc. Ale kolikrát už jsem si takhle ustlala. Tak dlouho se chodí se džbánem, dál to známe. Zvedla jsem se, pravajdou jsem v kabele vyštrachala kapesník, utřela to tam a frčela na nákup. Aleš mi napsal co je třeba. U kasy už jsem viděla všechny svatý.
Tak na pohotovost, tam jezdím fakt ráda. Tentokrát ale level milion, šlo to rychle, paní doktorka i sestřičky pohádkový. A ve čtvrtek na viděnou, prý znovu na rentgen. A co myslíte? Pro všechny případy jsem si cestou z x ray střihla umyvadlo s pořádnou porcí mýdla. To vám byl pocit po šesti dnech s dlahou! Naštěstí stejná paní doktorka i sestřičky, brala jsem to jako dobrý znamení, dají mi pružný obinadlo, žádanku na rehabku a jdu. Tudle nudle. Zlomený to je, takže gyps.
Dojem teda pokazil jen mistr sádrovač. Bože ten byl namistrovaně protivnej. A vytočenej, že ten před ním,tu zpocenou a rozstřizenou dlahu vyhodil!Sádra řeže pod prsty i palcem, žádný soft zakončení. Tohle asi do dvaadvacátýho nedám.
Příkoří mi vyvažujou vycházky. No jo, ale ono furt prší a ve zprávě mám napsáno NENAMOČIT, NEZNEČISTIT.
Čekám tedy solidárně s Amoskem na Aldu. To si ani neumite představit, jak je šťastnej, že s náma musí ven. Ale zatopeno je a kávovar je taky cajk.
Jen minulou neděli, to bylo to krásný teplo, nás vyvezl na Skalu. Na zmrzu, do tý hogofogo cukrárny. Slanej karamel. Vzpomínali jsme oba ještě v pondělí. Jen s tím rozdílem, že já doma, on v práci.
Prostě život. Úplně obyčejnej život. Tak na sebe buďme opatrný.
Jogurt se jí u stolu!
Jo a příště nebudu tak slušně vychovaná a připo*dělaná a řeknu to tomu frajerovi v sádrovně. Aby mi ty prsty aspoň umyl! Práce se má dělat pořádně, no ne?
