05/05/2019
První pivní tácek údajně poznal světlo světa v roce 1880 v jedné z drážďanských výroben papíru.
Papírová drť se rozlila do forem a nechala zaschnout. Časem se ukázalo, že plsť není nejvhodnějším materiálem. Tácky vysávaly pěnu ze džbánu, a pivo tak znehodnocovaly, a zároveň snadno navlhly, poskytovaly útočiště různým bakteriím a nepříjemně zapáchaly. Vhodnějším materiálem se ukázalo být čerstvé smrkové dřevo, díky lepším savým vlastnostem. V současnosti se způsob výroby tácků téměř nezměnil. Smrkové dřevo se rozdrtí na kaši, z níž se odebere voda a vylisují tácky rozmanitých tvarů. Nejčastěji kulaté se standardizovaným průměrem 107 milimetrů, který byl ustanoven už v 19. století. K výrobě pivních tácků se nepoužívala pouze plsť nebo papír. Zejména za dob první republiky se využívaly pivní tácky z porcelánu. Užitek přinesly zejména hospodským, kteří na ně mohli zaznamenat čárky za propitá piva.
Pivní tácky jsou ideální reklamní plochou, kterou pivovary hojně využívají k sebeprezentaci. Ať už to pivovary vezmou za ten jednodušší konec a na tácky natisknou své logo, nebo nechají na papírovém tácku vyřádit umělce. Pivní tácky jsou vlastně taková malá malířská plátna. A jako existují sběratelé umění, tak i mezi milovníky piva se najdou řady sběratelů, kteří shromažďují pivní tácky nejrůznějších značek. Pořádají sběratelské burzy, kde mohou navzájem vyměňovat cenné kousky. Poslední dobou využívají pivní tácky k reklamním účelům kromě pivovarů také firmy z naprosto odlišných odvětví nebo třeba politické strany. Lákavá je jejich levná výroba a rozšířenost. Vzhledem k tomu, že Češi dlouhodobě drží prvenství v konzumaci piva, je snadné předat poselství právě skrze pivní tácky.
zdroj:
Dříví do lesa? Nenosíme! To, že jsou Češi ve spotřebě piva na hlavu na čele světového žebříčku, jste asi věděli.
