Coolship St. Catherine

Coolship St. Catherine Spontánní kvašení, mixed-ferm, yeast banking, bioprospecting a další netradiční dobrodružství při vaření domácího piva.

Karl a Egon: kvasnice vs. bakterieMixed Fermentation Sour Beer15L  OG 1.055FG 1.000ABV 7%plzeňský slad 95%pšeničný slad ...
03/12/2025

Karl a Egon: kvasnice vs. bakterie

Mixed Fermentation Sour Beer

15L

OG 1.055

FG 1.000

ABV 7%

plzeňský slad 95%

pšeničný slad 5%

Farmhouse yeast kultury:
#1 Sigmund, #2 Rivenes, #5 Hornindal, #8 Tormodgarden, #9 Ebbergarden, #11 Lida, #41 Skare

Bakterie mléčného kvašení:
Lallemand WildBrew Helveticus Pitch (Lactobacillus helveticus), WLP661 (Pediococcus damnosus), Bootleg Biology Sour Weapon P – BBX0089 (Pediococcus pentosaceus), WLP669 Lactobacillus paracollinoides

WLP645 Brettanomyces claussenii

Občas se mi někdo svěří, případně si přečtu na internech o tom, jak skvělou mikrobiální aktivitu mají piva kvašená kveiky a že se v nich obvykle nerozjíždí mléčné kvašení a to ani po dlouhé době. Své k tomu napsal v knize Historical Brewing Techniques i Lars Maria Garshol a dost často podobné zkušenosti sdílí na Milk The Funk i sládci craftových pivovarů. Vetšinou se tahle odolnost farmhouse piv vůči bakteriím mléčného kvašení vysvětluje používáním jalovce, který má údajně antibakteriální účinky (a je tak dost možná severskou „náhražkou“ chmele). Někdo zas tvrdí, že se bakterky nerozjedou, protože seveřani vaří málo a laktáče u nich nestihnou zdomácnět. Nejvíce crazy mi přišla teorie, že mléčné kvašení umí potlačit samotné kveik kultury.

Na tenhle domovarnický test mě navedl jeden moment z chmelovárku 2023, kdy jsem otevřel láhev cca 1,5 roku starého piva kvašeného kveikem, které sice gushovalo tak, že v 0,7L láhvi zbylo po výbuchu max 2dcl piva ale přesto, že bylo úplně prokvašené nebylo vůbec kyselé. No jo, jenomže v tomhle pivu ani nebyl jalovec a už vůbec se nedá mluvit o tom, že by u mě laktáče a pediokoky nebyly jako doma. Takže jsem se rozhodl testnout, jestli to opravdu není tak, že by to kysnutí piva uměly zastavit samotné kveik kultury.

Protože jsem na zmíněném chmelovárku rozdával kultury kveiku a hodně mi jich zbylo, oddělil jsem si cca 15 litrů sladinky při vaření saisonu, uvařil si ji bokem bez chmelu (a bez jalovce) a zakvasil ji všemi zbylými kulturami zaráz a dále přidal Lactobacillus helveticus, Pediococcus damnosus, Pediococcus pentosaceus a taky ten extrémně odolný kmen Lactobacillus paracollinoides, který byl izolován z lambiku. Po dvou dnech bouřlivého kvašení se zdál být klid, tak jsem to stáhl do demižonů a nechal pár měsíců ve sklepě. Pak jsem okoštoval a kromě toho, že mě překvapilo, jak to fakt skoro není kyselé, bylo to i dost chuťově divné, tak jsem přidal Brett clausenii, že se to třeba Brettkama trochu spraví. Lahvoval jsem více než po dvou letech koncem října 2025 s přidáním dextrózy a sketových kvasnic.

Co se týče chuti, tak je to pivo dost divné, až hnusné, moc se mi ho nechce pít (je tam na mě dost silný THP a taky acetaldehyd, ten se možná vyleží ale kdoví). Je součástí adventního kalendáře a dostal jsem od Elfa 30 bodů podle bjcp hodnocení, což vlastně považuju za hodně dobrý výsledek, páč jsem se klepal abych nedostal dvanáctku. Já bych si určitě tolik nedal, elf asi stárne. Hlavní je ale výsledek kyselosti – i přes inokulované bakterie a nulové IBU, tam je kyselost sotva znatelná. Což teda rozhodně předčilo moje očekávání, kdy jsem si původně myslel, že to přinejlepším bude kyselé jen lehce.

Teď už mi zbývá jenom identifikovat, která z použitých kveik kultur je za tento efekt zodpovědná a izolovat z ní konkrétní kvasinku (nebo jiný mikroorganismus, páč v kveikové kultuře může být leccos). Pak můžu vstoupit na trh jako producent zázračného preparátu, který ochrání vaše pivo před kyselostí :D

Karl a Egon: české droždíaka tribute to czech spontaneous fermentation"wild saison" (wild specialty ale)25L  OG 1.047FG ...
11/12/2024

Karl a Egon: české droždí
aka tribute to czech spontaneous fermentation
"wild saison" (wild specialty ale)
25L
OG 1.047
FG 0.998
ABV 6%
plzeňký slad 4,3kg
pšenice nesladovaná 250g
sládek (6%AA) 50g
WLP 565 Belgian Saison I
WC 001 Brettanomyces bruxellensis (Wild Creatures izolát)
MN 001 Brettanomyces (Many Worlds izolát)
MP 001 Brett? (Métaphore)
Dřevěné kostky – cca 50g

Jednou za čas dostanu od Strnad lukrativní nabídku, abych mu připravil dupontky (= kvasinky používané v Dupont) pro jeho skvělý saison. Lukrativní proto, že vždy dostanu za kultury pár lahví skvělého piva. Dupontky jsou skvělé v tom, že se dají bez problémů množit za vysoké teploty a kultura má nezaměnitelný charakter fenolů a esterů, takže to krásně provoní kultivačku. Vždycky, když to cítím, říkám si, že bych si mohl saison uvařit i sám ale nakonec to z různých důvodů nevyjde.

Tentokrát to ale bylo jinak, já jsem skutečně saison vařil, což ale není ten pravý důvod tohoto příspěvku. Shodou náhod jsem se domluvil s Krátky, že připravím kultury Brett pro domovarnickou soutěž pořádanou při Moravská vernisáž piva – Matúš mi dal volnou ruku a já to pojal jako oslavu českých spontánů, kdy jsem naizoloval Brettanomyces ze tří spontánně kvašených piv, které byly uvařeny (a hlavně uzrány v pivovarech Wild Creatures Brewery, Many Worlds a ). Šlo mi hlavně o rozšíření povědí o tom, že v ČR tyhle zajímavá a co se týče technologie (i senzoriky) tak dost komplexní piva někdo vaří (proto ten „tribute“).

A proto šla půlka várky saisonu s dupontkama do demižonu s výše zmíněnými Brett. Ale to samozřejmě předbíhám. Sypání velmi jednoduché (95% plzeňský, 5% pšenice), rmutování taky (vystřeno na 55°C – 10 min pauza; 64°C – 60 min; 78°C – 10 min). Chmelovar 90 min, přidáno trochu sládka a po chmelovaru zchlazení na coolshipu na nějakých 28°C a přidány dupontky. Asi po 10 dnech šlo dílo napůl do sekundáru a napůl do demižonu spolu s „českými“ Brett a dřevěnými kostkami. Po roce zrání na cca 16°C (FG 0.998) přidána dextróza a dokvašeno v láhvích sektovýma kvasinkama.

Cca měsíc po stočení se zdá, že ještě není úplně nasyceno, pěna nízká a nestabilní barva lehce tmavší, než by se podle sypání mohlo zdát. Ve vůni lehce Brett (tady trochu víc kouřovým/medicinálním směrem, než jsem zvyklý) a acetaldehyd (což sektové někdy dělají, což se dá ještě zachránit delším dozráním v láhvi). Chuť je na saison taková jalová, ale ještě tam některé zbytky saison charakteru zůstaly, vylezla trochu vyšší hořkost (asi kvůli nižšímu FG). Letos toto pivo prezentuji na Adventním kalendáři a dostal jsem za něj od Provazník podle bjcp hodnocení celých 13 bodů z padesáti! Doufám, že to čas alespoň z části spraví a hlavně acetaldehyd zmizí (a Brett charakter poroste).

GOSEPODINE POMYLUJ NY IIgose 40L OG 1.042FG 1.006ABV 4,7%plzeňký slad 4,5kgpšeničný slad 3kgsládek (5%AA) 30gBakterie ml...
17/07/2024

GOSEPODINE POMYLUJ NY II

gose
40L
OG 1.042
FG 1.006
ABV 4,7%
plzeňký slad 4,5kg
pšeničný slad 3kg
sládek (5%AA) 30g
Bakterie mléčného kvašení „Měrkova mlíkárna“
Wyeast 1007 – German ale
Trnečka uzená sůl 20g
Pelyněk pravý 20g
Skořice 10g

Všichni milujeme goséčko. Málokdy se k němu ale dostaneme v jeho (byť jen trochu) čisté formě, protože moderním trendem v craftových pivech s kyselejší reakcí je bohužel infúze ovocem. O to větší je touha vychutnat si tento pivní styl bez zbytečných kudrlinek a cizích vůní/chutí, které ve finále skutečně nepřinášejí nic nového a jen převrstvují původní profil stylu (nic proti těm, kterým to takhle chutná).

Svoje první gose jsem vařil se Sandra Silná, v Husité Botanická tedy věhlasném farním pivovaru Božínku. Název byl samozřejmě dost kacířským způsobem odvozen od jednoho z nejstarších místních chorálů, jehož autorem je údajně můj jmenovec svatý Vojtěch. „Gosepodin“ tehdy kromě všeobecného uznání známých získal i bronz na Moravian Homebrewers Meeting 2018.

Protože mi zásoby gosečka dochází (i když mám furt v archivu některé unikátní kousky 😊 ), začal jsem makat na "Gosepodinovi 2". Postupně jsem dospěl ke konceptu, ve kterém z původního receptu zbylo v podstatě jen sypání - což je tak nějak klasika 60% plzeňský a 40% pšeničný slad (vystírka do 55°C, pak pauza 20 minut, následovala hodina na 65°C a pak rovnou odrmut 10 minut při 78°C). Bakterie jsem tentokrát nijak nešpekuloval a použil směs Lactobacilů od Petr Měrka z dnes již kultovní mlíkárny v Kostelci u Holešova, ale protože jsou to sviňky divoké dusil jsem je při 10 IBU, abych to neměl příliš kyselé. Sůl jakožto typickou ingredienci pro tento pivní styl jsem vybral uzenou – tenhle fígl vymyslel před lety Jiri Kocab – dává to goséčku lehce lichtenhainerovský nádech. Se ženou milujeme uzené ryby od Trnečka Smoked Fish, takže byl výběr soli jasný. A protože jsem fanouškem blogu Benedikt Koch, tentokrát žádný koriandr ale více autentické ingredience – skořice a pelyněk, kteréžto šly spolu se solí do hmoždíře a přidával jsem je do flameoutu. Chlazení proběhlo na coolshipu venku (to abych nachytal další mikroby, které se projeví až po delším zrání) a zakvášel jsem startérem WY1007. Po dvou týdnech při cca 20°C, šlo goséčko do demižonu na 3 měsíce a lahvování pak proběhlo dextrózou.

Výsledné pH po 4 měsících od vaření je 3,7 a senzoricky je kyselost jen velmi lehká, totéž slanost. Ve vůni lehce nakouřenost a kyselost a poměrně hodně z toho leze skořice, která je patrná i v chuti, nicméně po polknutí ji přebije pelyňková hořkost. Pelyněk je pro mě skutečně objev a pozitivní překvapení na celém tomhle kousku. Jeho hořkost neulpívá a přece je hezky cítit v doznívání. Celkový profil je hodně atypický, zejména pokud si vezmu piva stylu gose, která jsem zatím měl. Tohle gose totiž má, hlavně díky pelyňku – trochu charakter gruitu. Brett a divoké mikroby zatím v profilu nejsou, uvidíme až lahve zestárnou, možná to bude ku prospěchu věci. A možná taky vůbec ne. Zatím mám poměrně lehké, kyselé a svěží pivo "na léto" s dost specifickým chuťově-aromatickým profilem, na kterém se podepsala zejména skořice a pelyněk.

Karl a Egon pijou dřínkywild fruit ale 25L OG 1.054FG 0.999ABV 7%plzeňký slad 5,5kgpšeničný slad 0,5kgsládek (6%AA) 40gd...
02/12/2023

Karl a Egon pijou dřínky
wild fruit ale
25L
OG 1.054
FG 0.999
ABV 7%
plzeňký slad 5,5kg
pšeničný slad 0,5kg
sládek (6%AA) 40g
dřínky 1,7kg (z toho cca 100g na rozkvas)
ostružiny 300g

V několika dřívějších postech jsem se věnoval Bioprospectingu a během těchto nesmělých pokusů se mi podařilo izolovat některé zajímavé mikroorganismy mimo jiné z dříků. Dřínky jsou plody dřínu obecného (Cornus mas); jde o ovoce (pro vysoký obsah vitaminu C některými dokonce označovány jako superovoce), které má velmi specifický chuťový profil, jemuž vévodí trpkost (Šušťur mi sice loni na MHM tvrdil, že jemu dřínky dozrávají do sladka ale takové jsem je já nikdy neměl). Od té doby, co mám dřín na zahradě, přemýšlím, jak jeho plody zakomponovat do piva a zvláště po obeznámení se s dřínkovou mikroflórou moje touha po dřínkovém pivu ještě zesílila.

Nakonec jsem se rozhodl pro něco, co jsem si po svém nazval „dřínkový wild ale“ ale v podstatě jde o to, že jsem čerstvě natrhané dřínky nechal rozkvasit bohatě nachmelený startér, kterým jsem po několika dnech zakvasil mladinu (plzeňský slad + 5% pšenice, rmutování jednokrokovka 65°C; 90 minut chmelovar, chmeleno sládkem na 22 IBU, aby to nebylo moc kyselé; chlazeno na coolshipu). Kvašení se okamžitě rozjelo a po úvodním týdnu, kdy aktivita kvasinek opadla, jsem celé dílo přetáhl do demižonu, přidal dalších 1,6kg čerstvých dřínků (a asi 300g ostružin, jen tak pro barvu), nechal cca půl roku ve sklepě a pak lahvoval s dextrózou.

Zakvašovat ovocem je dost wild (čti punk) přístup, zatím jsem tímto postupem nekvasil, tudíž jsem mohl s klidem očekávat, že to bude buď totální průser nebo absolutní pecka (čekal jsem spíše to první). Výsledek je někde napůl cesty - překvapila mě především ne až tak výrazná kyselost (což jsem si popravdě přál, aby byla ještě slabší), která je za mě vlastně způsobena spíše trpkostí z dřínků než aktivitou bakterií mléčného kvašení. Barva do rezava (dřínky moc dobře nebarví a ostružiny v tom množství moc nepomohly), pěna téměř žádná. Ve vůni i chuti lze dřínky moc dobře rozeznat a doplněno je to poměrně silným funkem (asi Brett nebo něco podobného). Na první dobrou spokojenost, letos je to Pivní adventní kalendář Brno 2023 takže mám i hodnocení od Mora – 43/50, což je dokonce víc než bych dal za sebe já.

10 LET VE VARULetos to bude deset let, co jsem se začal věnovat vaření piva. Nevím přesně den, kdy to bylo, ale velice d...
06/03/2023

10 LET VE VARU
Letos to bude deset let, co jsem se začal věnovat vaření piva. Nevím přesně den, kdy to bylo, ale velice dobře si pamatuju to vzrušení, jak jsem poprvé sypal chmel do vařící mladiny (tehdy ještě z Bruntálského výtažku) a taky to zděšení, když mi ten chmel vypěnil a zaplavil podlahu v kuchyni. Začátky domovarnictví byly prostě fantastické.

Těší mě, že i po deseti letech mě homebrewing naplňuje a moje radost je o to větší, že jsem tento víkend (konečně – po mnoha pokusech a třech druhých místech) mohl okusit pocit zisku Grand Prix Kostelce u Holešova a to v kategorii Q – kyseláče, kde jsem letos přihlásil "jubilejní" desátý blend svého spontánně kvašeného piva.

I když nejsem úplně soutěžní typ, výhra na Kosteleckém Chmelovárku pro mě hodně znamená. Podařilo se mi dobře umístit i v jiných soutěžích ale Chmelovárek je jen jeden – největší akce u nás a nejen proto ji drtivá většina domovarníků jednoduše miluje.

Když jsem diplom ze soboty zakládal do své složky "hall of fame", uvědomil jsem si, že zážitek na podobné úrovni jsem dosud absolvoval jen dvakrát. Byl to zisk Best-of-show na prvním Moravian Homebrewers Meeting (dodnes tuto akci považuju z pohledu degustací za top v ČR, navíc je to pro mě osobně dost prestižní kvůli tomu, že MHM je domácí hřiště) a první místo v kategorii Berliner Weisse na Biele Vráně (za mě svého času nejlépe obsazené komise a nejlépe vyplněné "degustačné hárky" v Československu, díky Bobo Pebox ).

První místo na Chmelovárku je pro mě tedy završením jakéhosi pomyslného triptychu soutěží a vzhledem k 10. výročí mé domovarnické "kariéry" i moment, kdy se dívám zpátky a skoro mi přijde škoda, se o ty vzpomínky nepodělit. Takže tady pár vzpomínkových fotografií.

Když jsme totiž postávali v sobotu večer ve sklepě na mlíkárně a koštovali skvělé kyseláče měrka a Sarlota Merus (dík, že jste to nedali na soutěž :) ), došlo mi, že největší dar, co mi domovarnictví přineslo, jsou přátelé, které bych jinak těžko poznal. A to je mnohem víc, než všechny výhry a diplomy na celém světě.

BIOPROSPECTING IILovu divokých mikrobů jsem se zde už zběžně věnoval, ale v prvním příspěvku jsem se z časových důvodů o...
02/12/2022

BIOPROSPECTING II

Lovu divokých mikrobů jsem se zde už zběžně věnoval, ale v prvním příspěvku jsem se z časových důvodů omezil jen na divoké Saccharomyces, které se vyznačovaly hlubokým prokvašením. Nejvíc jsem ovšem těšil z úlovků, které jsem molekulární analýzou identifikoval jako kmeny Brettanomyces. Konkrétně jeden izolát z dřínu, který jsem nazval CSC #003 – už při testech v malých objemech mladiny mě zaujal pro svůj zajímavý, intenzívní, ovocný profil a tak jsem se nemohl dočkat až otestuju, jak bude fungovat v mixed fermentation kultuře. Zvolil jsem proto poměrně jednoduchý recept, ve kterém jsem použil pouze mikroorganismy „ulovené“ na mé zahradě.

Karl a Egon jedou na lokální mikroflóře
mixed fermentation sour beer
25L
OG 1.054
FG 1.000
ABV 7%
Plzeňský slad 4kg
nesladovaná pšenice 2kg
ŽPČ (3,8% AA) 75g
CSC #003
CSC #006
CSC #007
směs zahradních bakterií
dřevěné kostky cca 20g

Kombinace plzeňského sladu a nesladované pšenice velmi dobře funguje ve spontánní fermentaci, takže to byla jasná volba i pro mixed-ferm. Sypání do 55°C, pauza 5 min a pak hned na 69°C a následovala hodinová prodleva. Po ní 10 minut odrmutování na 78°C a půlhodinka odpočinku ve scezovačce. Po scezení následoval 1,5 hodinový chmelovar - 75g ŽPČ (cílil jsem na vyšší IBU, ať to činností bakterií úplně nezkysne). Zchlazení proběhlo po dlouhé době nikoliv na coolshipu ale přes deskáč. Zakvasil jsem při 20°C najednou dvěmi „domácími“ kulturami Sacch (CSC #006, CSC #007), směsnou bakteriální kulturou (taktéž na zahradě ulovených gramnegativních bakterií) a samozřejmě jsem přidal taky CSC #003. Po týdnu kvašení v plastové nádobě při cca 20-22°C jsem dílo přetáhnul do demižonu, přidal dřevěné kostky a nechal asi půl roku ve sklepě (teplota 16-18°C). Lahvoval jsem s přidáním dextrózy (7g/L).

Výsledek bych asi za sebe neoznačil jako úplnou prohru, nicméně chtěl jsem to méně kyselé, než to vyšlo (myslím, že jsem asi podcenil sílu divokých bakterek). Brett profil je za mě ok, sice ne tolik intenzivní jako mívám ve spontánních pivech, ale to je dost možná dáno i rozdílem ve zrání - dřevěný sud udělá prostě lepší parádu než demižon. Jinak je to poměrně čisté, suché a docela dobře pitelné. Protože je tenhle kus součástí Pivního adventního kalendáře 2022 (díky Machovský Stojan a Náměstek Rymeš), tak mám k němu velmi výjimečně i etiketu ale hlavně hodnocení degustátora Vladislav Mořický - 43/50, což mě velmi těší (a to navzdory tomu, že jsem ho zmátl a do stylu uvedl steinbier, který jsem původně chtěl letos na kalendář uvařit). Každopádně Brettky CSC #003 se osvědčily a po tomto testu se stávají součástí mého „house blendu“ pro budoucí mixed-ferm piva.

BIOPROSPECTINGVýsledek spontánního kvašení je samozřejmě do značné míry závislý na lokální mikroflóře. Obecně lze říci, ...
22/07/2022

BIOPROSPECTING

Výsledek spontánního kvašení je samozřejmě do značné míry závislý na lokální mikroflóře. Obecně lze říci, jde o „spolupráci“ kvasinek a bakterií, které se vyskytují v místě chlazení a zrání piva. Tyto divoké mikroorganismy ale není vždy nutné používat k zakvašení úplně všechny – je možné si vybrat konkrétní zajímavé kmeny kvasinek nebo bakterií a použít je separátně, třeba i jako čistou „single strain“ kulturu.

To mě samozřejmě delší dobu lákalo, a vzhledem k tomu, že mi alespoň některé pokusy o spontány vyšly celkem pitelné, rozhodl jsem se na své zahradě pohledat mikroby se zajímavým profilem. Po vzoru lovců mikroorganismů sdílejících své zkušenosti především v rámci komunity Milk The Funk (ale i dvou českých guru tohoto oboru Novotný, Dorňák) jsem uvařil mladinku s velkou dávkou stařeného chmele a po zchlazení inokuloval v oddělených zkumavkách zralými plody následujících rostlin z mé zahrady:

Durancie

Šípek

Dřín

Arónie

Žluté maliny

Jalovec

Teorie je taková, že dozrávající ovoce s vysokým obsahem cukru se tak nějak přirozeně mikroby na svém povrchu hemží. Po sérii inokulací na selektivní agarová média, kdy jsem se s většími či menšími úspěchy snažil zbavit plísní a dalších nežádoucích (většinou velmi páchnoucích) mikrobů, jsem dospěl do stavu, kdy jsem z každého ovoce získal alespoň 5 čistých kultur. Ty jsem pak testoval v malém množství mladiny a vybíral z nich kultury se zajímavým aroma, chuťovými vlastnostmi, rozumným prokvášením a ideálně aspoň s minimálními sedimentačními schopnostmi. Ve finále jsem vybral dohromady 14 kultur – celkově šlo o hodně různorodou skupinu od neutrálních kvasnic až po hodně divoké, funky záležitosti, které se při pozdějším molekulárním testu potvrdily jako Brettanomyces.

Přestože mám největší radost ze zisku několika lokálních kmenů Brettanomyces, na zhodnocení jejich charakteristik v mixed-fermentation kultuře si logicky budu muset počkat. Proto se zaměřím na jeden z nečekaných úlovků – velmi pravděpodobně se jedná o Saccharomyces. Tento kmen má velmi neutrální profil a zároveň prokvašuje téměř do sucha, což naznačuje, že by mohlo jít o S. cerevisiae var. diasticus. Taková kombinace je nezvyklá, protože obvykle „diastaticus“ produkuje velké množství esterů a fenolů (proto má pivní styl Saison, kde se tyto kvasnice běžně používají, tak výrazný aromatický profil). Zde poznatky z první várky s tímto kmenem, který jsem označil jako „CSC #006“:

CSC #006
rye brut ipa
25L
OG 1.057
FG 1.001
ABV 7,5%
pale ale 5,5kg
žitný slad 550g
Sládek (6% AA) 40g
Simcoe (12% AA) 100g
Cryo Simcoe 200g (dry-hop/post-fermentace)

Pro test výše zmíněného kmene s neutrálním profilem a vysokým prokvašením jsem vybral jednoduché sypání, trochu jsem se obával, že nebude tvořit glycerol, tak jsem zvolil 9% žitného sladu, aby výsledek případně nebyl úplně prázdný. Zároveň mě zajímalo, jak si tyto divoké kvasnice povedou v silnější mladině, takže jsem šel na 14°P. Cílem bylo vyrobit suchý IPA, něco na způsob brut IPA ale bez přidání glukoamylázy nebo jiných enzymů pro štěpení škrobu/dextrinů apod. Postup poměrně jednoduchý: sypání do 68°C (pauza 1hodinu), pak odrmut na 72°C (10 minut). Po zcezení hodinový chmelovar – do začátku sládek, ke konci a do výřivky jsem použil můj oblíbený Simcoe. Zakvašeno při 18°C, během 9 dnů bylo dokvašeno téměř na nulu, pak následoval 3 denní dry-hop (Cryo Simcoe). Výsledek poměrně zdařilý - skutečně se podařilo prokvašení do sucha (atenuace cca 98%), při neutrálním profilu kvasnic. Žito tomu udělalo pěknou texturu, ale moje obavy ohledně nízké produkce glycerolu se nepotvrdily, takže nebylo nutné.

Něco podobného (hodně suchý hop forward ejl) s těmito kvasnicemi ještě určitě zkusím (dost možná i porovnání v jedné rozdělené várce s běžnými kvasinkami a glukoamylázou). Tenhle kousek totiž splnil vzácnou trojkombinaci: chutnal jak laikům (např. rodině, sousedům, kolegům z práce), tak pivním „profíkům“ (domovarníkům a sládkům i komisi na chmelovárku – bronzová šiška v době, kdy už byl za mě dost za zenitem) a zároveň i mě. A já vím proč – je to jednoduše spojení suchého ipa s chmelem (cryo) Simcoe.

Karl a Egon tentokrát nadivoko"wild saison" (wild specialty ale)56L (2x28L) OG 1.049/1.025FG 0.998ABV 6,4%/3,6%plzeňký s...
15/12/2021

Karl a Egon tentokrát nadivoko
"wild saison" (wild specialty ale)
56L (2x28L)
OG 1.049/1.025
FG 0.998
ABV 6,4%/3,6%
plzeňký slad 5kg
špalda 5kg
sládek (6%AA) 100g
WLP 565 Belgian Saison I

Tento postup jsem poprvé zkusil v roce 2020, tehdy jsem chtěl hlavně vyzkoušet, jestli je možné využít coolship i v teplejších měsících. Teorie říká, že při vyšších teplotách se spontánní kvašení moc dělat nedá, protože se v mladině rychle rozjedou nežádoucí mikroorganismy (především bakterie) a svým působením omezí metabolismus kvasinek a vůbec dílo úplně zkazí. To jsem si skutečně ověřil a po vylití zkušební letní várky přemýšlel, jak divokou mikroflóru omezit a přitom z ní profitovat ve výsledném profilu piva.

Udělal jsem tedy totéž s tím rozdílem, že po zchlazení a inokulaci přirozenými mikroorganismy v coolshipu jsem přidal saisonové kvasinky. Předpoklad byl takový, že saisonové kvasnice prokvasí drtivou většinu přístupných cukrů a ostatní divoké mikroby se podělí o zbytek. Navíc tyhle kvasnice udělají velkou spoustu metabolitů (estery, fenoly atd.), které mohou divoké mikroorganismy dále zpracovávat. Prostě taková kombinace svrchního a spontánního kvašení.

Zkusil jsem to takto během prvního lockdownu na jaře 2020, a protože se to podle mě docela povedlo, zopakoval i koncem jara letošního. Tentokrát jsem se rozhodl udělat parti-gyle (proto uvádím vždy dvě hodnoty). Sypání plzeňský/špalda(50:50), rmutování jednokrokové při 64°C, pak hned do scezovačky. Předek a výstřelky posbírány zvlášť, chmelovar a chlazení chlazení jsem dělal nejdříve s předkem (cca 12°P) a až pak s vyslazenou částí (cca 6°P). "Dupontkama" jsem zakvášel cca při 25 stupních a nechal tomu volný průběh (teplota stoupla během 24 hodin až někam ke 30°C). Po čtyřech dnech, když opadla deka u obou variant, šlo dílo do demižonů, kde zůstalo ve společnosti dubových kostek asi 6 měsíců. Dokvášel jsem v lahvích s dextrózou sektovými kvasnicemi.

Výsledek mě docela překvapil, protože pivo není moc kyselé, ale přitom je vliv divoké mikroflóry velmi dobře patrný. Obě verze dojely úplně do sucha (FG "v mínusu") a ve vůni je znatelný funk, saisonové kvasnice bych tam asi nehádal. Celkově obojí přes vysoký podíl špaldy v sypání působí jako lehké pití (barva hodně světlá, pěna rychle padá) ale s dost atypickým nádechem něčeho, co by mohly, ale taky nemusely být kvasinky Brettanomyces.

Název Karl a Egon (s odpovídající etiketou) je už několik let rezervován pro účely origo pivního adventního kalendáře Brno (to je ten, který je lepší než pražský :) ). A tak díky organizátorům Machovský Stojan, Náměstek Rymeš a hlavně díky Mořický, mám k tomuhle pivu i hodnocení.

RTEF SEJH farmhouse yeast test45L OG 1.072FG viz popis k jednotlivým kulturám (měřeno po primáru) ABV >7,5%pale ale 10kg...
03/12/2021

RTEF SEJH
farmhouse yeast test
45L
OG 1.072
FG viz popis k jednotlivým kulturám (měřeno po primáru)
ABV >7,5%
pale ale 10kg
vídeňský 2kg
special B 360g
#2 Rivenes, #8 Tormodgarden, #9 Ebbegarden, #10 Framgarden,
#16 Simonaitis, #20 Espe, #32 Jovaru, #48 Hovden
ŽPČ (4,4% AA) 100g

Teplý konec léta jsem využil k otestování některých „domácích“, zvláště pak kveik kultur. K tomuto kroku jsem se chystal už delší dobu, protože různé kultury používám v různých várkách a pro často dost odlišné účely. Tak jsem se rozhodl porovnat několik z norských kveiků a dvě litevské kultury ve stejné mladině. Sypání jsem zvolil jednodušší (81% pale ale, 16% vídeňský slad a 3% special B ) a vypustil všechny „rušivé“ elementy (jalovec, byliny, nakuřovaný slad apod.), které jsou možná pro severské farmhousové vaření typické, ale s nimi by profil kvasnic nemusel tolik vyniknout.

Postup výroby jsem taky co nejvíc zjednodušil, rmutování jednoduchou infúzí 74°C a po vyslazení hodinový chmelovar s ŽPČ pouze na první chmelení (cca 20 IBU), do chmelovaru šly zároveň dva balíčky prošlých US-05 kvůli výživě. Jednotlivými kulturami jsem se snažil zakvášet při teplotě, která je pro ně uvedena ve Farmhouse yeast registry, což vyžadovalo trochu laborování, nicméně ve všech případech jsem se dostal na potřebnou teplotu +/- 2°C. Po zakvašení jsem teplotu neřešil, pro většinu kultur bylo i tak primární kvašení ukončeno dřív, než stačila teplota výrazně klesnout – ukončeno bylo od jednoho do tří dnů. Lahvování s dextrózou, mířil jsem na nižší nasycení (2,1 vol CO2), nicméně aktivitou kvasnic a dalších mikroorganismů jsem se u některých vzorků dostal asi o dost výš. Degustaci vzorků jsem dělal přibližně tři týdny po lahvování (v pokojové teplotě) a to nadvakrát ve dvou po sobě jdoucích víkendových dnech. Část tohoto „experimentu“ jsem nakonec neplánovaně dal do adventní výměny piva, takže dost možná doplním zpětnou vazbu, jak dopadly některé kultury po třech měsících od lahvování.

Obecně byly všechny varianty velmi až extrémně kalné, pěna od nízké po vyšší, většinou velmi stabilní. Specifické chuťové a aromatické vjemy popíšu u komentářů ke konkrétním kulturám, ale abych se nemusel pokaždé opakovat, tak čtveřice termínů „creamy, malty, biscuit, caramel“ víceméně shrnuje základní chuťový profil.

#2 Rivenes (Svein Rivenes, Dyrvedalen); FG 1.014
Intenzivní esterové/ovocné aroma, lehká kyselost, kterou lze cítit víc po napití, ale projevuje se i ve vůni. Prokvasilo nejníž (i podle nasycení rozhodně řadím k těm vyšším) a jako jedno z nejrychlejších, proto předpokládám (i vzhledem ke kyselosti), že obsahuje bakterie. Pitelnost je vyšší než u ostatních kultur, za mě rozhodně jeden z favoritů tohoto „klání“.

#8 Tormodgarden (Sigurd Johan Saure, Sykkylven); FG 1.018
Vůně spíše jemná (v porovnání s ostatními vzorky) - estery nepříliš výrazné (mandle, švestky?), vyšší alkoholy a tělo znatelně vyšší než ostatní vzorky, v chuti až sladké. Doznívání hřejivé a pitelnost nízká. Pravděpodobně acetaldehyd.

#9 Ebbegarden (Jens Aage Øvrebust, Stordal); FG 1.017
Estery příjemné, po tropickém ovoci ale nijak brutální, květinové. Překvapivě působí docela suchým, chvílemi až trpkým dojmem (na to jaké je FG) a v chuti jemná kyselinka a ovoce. Pro mě zajímavý objev (zatím jsem jej nepoužil) - myslím, že kdyby šlo redukovat kyselinku (která i tak není nijak divoká) mohla by se tato kultura skutečně hodit i na hop-forward pivní styly.

#10 Framgarden (Petter B Øvrebust, Sordal), FG 1.017
Tenhle kmen je jeden z mých oblíbených, v kontextu ostatních vzorků ale nijak nevybočuje. Celkový profil hodně podobný jako #9, ve vůni možná o něco méně intenzivní a více fenolový (teda nejsem si 100% jistý, že jde o fenoly), pocit v ústech plnější, v chuti cítím i něco jako koprovou omáčku (?) ale není to příliš rušivé.

#16 Simonaitis (Julius Simonaitis, Joniškelis), FG 1.014
Po nalití znatelná síra/merkaptany, po chvíli vyvanuly a dominují intenzivní ovocné tóny a bylinky, v chuti docela džusovitost i když celkový projev velmi suchý, sladovost (to byla většina vzorků ale tento asi nejvíc), doznívání až medové.

#20 Espe (Arve Espe, Grodås), FG 1.017
Ve vůni rozinky, ořechy, mandle možná i hrušky ale rozhodně i vyšší alkoholy. Hřejivé, medové, poměrně plné a celkově docela těžké pití. Asi bych si tohle uměl představit u nějakého stoutu nebo klášterního dubbelu ale celkově asi nic pro mě.

#32 Jovaru (Aldona Udriene, Jovarai), FG 1.016
Aroma nejvíc asi květinové a fenolové (při pozdějším ochutnání – po cca 2 měsících ve sklepě přešlo v těžké zemitější tóny a červené jablko). Jinak poměrně lehké s vyšším nasycením, chuť příjemná, osvěžující, trochu připomínající saison.

#48 Hovden (Dagfinn Hovden, Stranda), FG 1.018
Ze všech kultur asi nejméně intenzívní co se týče esterů, nicméně jsou tam pořád významné – méně ovoce, více bylinek, možná i koření. Zároveň bych řekl, že cítím něco jako funk ale taky nijak výrazně, je to hodně zvláštní a těžko popsatelné. Plnější tělo odpovídá nižšímu prokvašení, chuťově poměrně neutrální, spíše sladové.

Kornølraw ale25L OG 1.065FG 1.014ABV 7%pale ale 3,5kgplzeňský 3,5kgHornindal  #5pár větviček jalovcePremiant (7,5% AA) 6...
22/07/2021

Kornøl
raw ale
25L
OG 1.065
FG 1.014
ABV 7%
pale ale 3,5kg
plzeňský 3,5kg
Hornindal #5
pár větviček jalovce
Premiant (7,5% AA) 65g

Už je to skoro rok, co jsem dělal tento recept (popravdě trochu upravený) od Terje Raftevold z vesničky Grodås v Norsku. Ačkoliv je to jeden z úplně nejjednodušších receptů, které jsem kdy "vařil" - výsledek mě i po dlouhé době stále baví (popravdě už mám jen pár lahví) a dokazuje, že v jednoduchosti je krása. Jde o raw ale, v postupu se tedy vynechává chmelovar, další zvláštností je především rmutování na 74°C.

Nejprve jsem vyvařil 2 menší větvičky jalovce ve vodě, kterou jsem použil částečně na vystírku, zbytek pak k vyslazení. Po vyvaření větviček jsem nechal vodu zchladnout a vystíral do 74°C a tuto teplotu jsem udržoval cca hodinu a půl, než jsem scedil přes zbylé větvičky jalovce. Přestože v původním recept s ničím takovým nepočítá, po vyslazení jsem kvůli mikrobiální stabilitě zařadil na 10 minut 90°C a 65g chmele (početně cca 8 IBU) - no nejsem takový střelec jako skandinávští domovarníci. Poté už následovalo chlazení na 31°C a zakvašení kulturou Hornindal #5. Samotné kvašení jsem nijak nereguloval, teplota vystoupla někam k 35°C a po dvou dnech (FG 1.014) jsem pivo stáčel do lahví, kde při pokojové teplotě ještě pár dní dokvášelo.

Kornøl je technicky velmi jednoduchý ale přesto chuťově a aromaticky hodně zajímavý a komplexní - jako vstup do světa kveiku v podstatě nemohu doporučit lepší variantu, zvláště pokud vás, stejně jako mě, nebere kveik NEIPA či nějaká jiná kombinace hop-forward+kveik (ale do kalně-žluto-oranžové monokultury zapadnete i tak). „Bakteriální“ kyselost není přes použitou kulturu ani po delší době příliš výrazná (možná právě díky kombinaci chmel+jalovec) ale charakter #5 je dobře čitelný a rozpoznatelný na první dobrou.

Adresa

Blansko
67801

Internetová stránka

Upozornění

Buďte informováni jako první, zašleme vám e-mail, když Coolship St. Catherine zveřejní novinky a akce. Vaše emailová adresa nebude použita pro žádný jiný účel a kdykoliv se můžete odhlásit.

Sdílet

Kategorie